Praha má potenciál pro výstavbu až 130metrových mrakodrapů i celkově udržitelný rozvoj. Nedokáže ho však zatím naplnit.
V letošním roce slaví česká metropole stoleté výročí vzniku tzv. Velké Prahy, jenž odstartoval rychlý a všestranný rozvoj hlavního města. V současné době se proto hodně diskutuje o tom, jak skloubit její historický genius loci s nezbytným pokrokem a moderní architekturou, jak přistupovat k jejímu udržitelnému růstu a jestli vůbec existuje dlouhodobější vize, díky které by byl dobře využit její potenciál.
Na tyto otázky se pokusili nalézt odpovědi hosté panelové debaty Nadčasovost v udržitelné výstavbě, jež se konala při příležitosti výstavy Velká Praha 1922 – 2022. Byli jimi Jan Řežáb (zakladatel a majitel skupiny JRD), Eva Le Peutrec (renomovaná architektka a autorka 25 světových mrakodrapů), Tomáš Ctibor (zakladatel 4ct a předseda Sdružení pro architekturu a rozvoj) a Petr Vogel (energetický specialista a zakladatel České rady pro šetrné budovy). Podle účastníků tohoto setkání by se Praha mohla stát světovou udržitelnou metropolí. Chybí jí ale dlouhodobá koncepce, která by počítala s nárůstem obyvatel až na 2,5 mil., a odvaha začít měnit zažité stereotypy.
Praha má předpoklady stát se udržitelnou metropolí
Všichni diskutující se jednomyslně shodli na tom, že Praha dosud nemá dlouhodobou ucelenou vizi, jak naplnit svůj potenciál velkoměsta v srdci Evropy. Obyvatelé metropole již ale disponují vším potřebným k jejímu rychlému a udržitelnému rozvoji, včetně prostředků, technologií i bohatých znalostí a zkušeností. „Věřím, že pokud budeme přemýšlet koncepčně a multidisciplinárně, může se z Prahy stát skutečně světová, udržitelná metropole. Pro nastartování moderního rozvoje však potřebujeme revidovat mnoho norem a zjednodušit komplikované povolovací procesy tak, aby tyto změny umožnily celkový rozvoj, včetně udržitelné kompaktní zástavby kolem důležitých infrastrukturních bodů. Teprve poté bude Praha nabízet výborné životní podmínky i pro budoucí generace. Vždyť jen příprava a následná výstavba standardního bytového projektu dnes trvá i 7 let,“ vysvětluje zakladatel skupiny JRD Jan Řežáb, na něhož navazuje architektka Eva Le Peutrec: „Funkční město by mělo mít kolem 50 obyvatel na hektar, Praha má pouze 25, což je oproti mnoha evropským městům, jako jsou Vídeň (46), Mnichov (48) nebo Milán (75), opravdu málo. Existuje řada možností, jak dobře využít stávající prostor: optimální je využití pražských brownfieldů, které zahrnují kolem 950 hektarů a na nichž by mohlo žít přibližně 150 000 obyvatel, a také budování výškových objektů. Rozšiřování předměstí nepovažuji za vhodné ani udržitelné, protože je náročné na dopravu a ubývá při něm úrodná půda, což ohrožuje potravinovou soběstačnost.“
V Praze jsou místa pro výstavbu až 130metrových mrakodrapů
Podle dat mobilních operátorů má Praha již dnes téměř 1,6 mil. obyvatel, což je o 300 tisíc více než uvádějí oficiální statistiky. Pro naplnění jejího skutečného potenciálu a včasné řešení budoucích výzev je ovšem nutné ji plánovat jako aglomeraci s více než 2,5 mil. lidmi. Odborníci proto čekají na nový Metropolitní plán, jenž by vymezil území, na nichž se dají stavět výškové budovy. „V Praze je řada míst, kde se dají realizovat až 130metrové domy, a nezničí se tím její historický genius loci. Intenzivní, promyšlená a koncepční zástavba, která dobře využívá prostor, přispěje k jejímu udržitelnému růstu a zkvalitnění života obyvatel. Město může být díky ní funkčnější a environmentálně šetrnější. Absence ambiciózního a komplexního plánování ale brzdí jakýkoli dynamický růst a schopnost reagovat na rychle se měnící podmínky,“ konstatuje urbanista Tomáš Ctibor. „A výsledkem je to, že má Praha pouze tři výškové budovy nad sto metrů. Mrakodrapy přitom mohou velmi esteticky dotvářet vzhled města. Zvlášť, pokud dokážeme ve vybraných lokalitách zkombinovat ikonické stavby s budovami vycházejícími z širšího kontextu metropole. Někteří lidé si navíc neuvědomují, že samotná typologie výškových staveb je velmi ekologická, především pokud využívají moderní technologie k vlastní výrobě elektřiny a zachytávání dešťové vody (nebo dokonce mají dřevěnou konstrukci). Jedná se vlastně o celé město skryté v bytovém domě s velmi nízkou uhlíkovou stopou. Jedna domácnost v mrakodrapu vyprodukuje až 7x nižší množství oxidu uhličitého než rodina žijící v rodinném domě na předměstí,“ pokračuje Eva Le Peutrec.
Výstavba v Praze musí lépe odolávat klimatickým změnám
Výstavba v Praze by se měla adaptovat nejen na složitou situaci plynoucí ze současné energetické krize, ale také na změny klimatu. Zdejší průměrná teplota by totiž mohla stoupnout (do roku 2050) až o 2 °C a počet tropických dní o 300 %. „Snažím se být optimistický. Vývoj jde rychle kupředu, takže se dá očekávat, že technologie budou brzy ještě efektivnější, obnovitelné zdroje výkonnější, energetika budov čistší a jednotlivé městské části se naučí být energeticky soběstačnější. Hlavně poslední bod je ale stále hudbou vzdálené budoucnosti. Aby byla Praha skutečně udržitelná, musí klást mnohem větší důraz na výstavbu objektů s vegetačními střechami a zelení, aby se bránilo vzniku tepelných ostrovů, na efektivnější nakládání s dešťovou vodou, na promyšlenější koncepci infrastruktury a na zdravější a šetrnější způsoby vytápění i chlazení domů. A zde opět narážíme na chybějící vizi jejího rozvoje a zastaralé normy. Zkuste si například zažádat o povolení k výstavbě více než čtyřpatrové ekologické budovy s dřevěnou konstrukcí. Na rozdíl od zahraničí ho v Česku nezískáte,“ uzavírá energetický specialista Petr Vogel.
Autor: Crest Communications, Zdroj foto: Crest Communications
