Řídit můžete svůj Mercedes, svůj tým můžete pouze vést

„Těch společných faktorů je víc, ale ten nejvýraznější je, že jejich působení je nad rámec mírného pokroku v mezích zákona. Oni vytvářejí něco nového, boří limity. Na svých seminářích jsem si pro definici leadershipu vypůjčil básnickou licenci od Goetheho z jeho knihy Snění a realita: Leadership sny postupně mění v realitu. Stephen Covey kdysi řekl: Leader leaves legacy and is not forgotten. Takže leader by se měl občas ohlédnout a zeptat se sám sebe, jakou legacy po sobě zanechává. 

Já už jsem druhým rokem pryč z velkého businessu, ale lidé mi stále volají, píší, jsme v kontaktu. Když se stavím na kafe, jsem vítaný host. Víte, běžní manažeři come and go a za pár měsíců si těžko vybavíte jméno. Takže se ptejte, co po vás zůstane,“ říká Miroslav Focht, expert v oblasti leadershipu.

„Běžní manažeři „come and go“ a za pár měsíců si nevybavíte jméno. Takže se ptejte, co po vás zůstane.“

Richard Branson, Steve Jobs a Elon Musk se jednoho osudného dne prostě objevili na scéně. Nikdo se nesnažil z nich lídry udělat. Měli nápady, pro které dokázali najít prostředky a nadchnout lidi. Na druhou stranu všichni známe z vlastní zkušenosti „team leadery“, kteří mají slovo „leader“ napsáno v názvu své pracovní pozice, ale jejich týmy si to o nich nemyslí. Je tedy leadership druh talentu, se kterým se člověk narodí, nebo se mu dá naučit?

„V leadershipu je kus obojího. Je to trochu jako ve sportu. Budete mít vrozenou nějakou míru talentu. Možná malou, možná průměrnou, možná velkou. Výsledek ale nezávisí jen na ní, ale i na tom, kolik dřiny k tomu talentu přidáte. Jak se svým talentem naložíte. S leadershipem je to podobné. I pro něj má každý z nás určitou míru talentu. Někdo malou – ten bude muset hodně dřít, aby se stal lídrem. A je otázka, jestli je to vůbec dobrý nápad. A někdo naopak velkou, tomu to půjde skoro samo – ale i takový rozený lídr může svůj talent promrhat. Nebo dokonce zabít. Tak jako může svůj talent zabít sportovec třeba nevhodným tréninkem. V případě leadershipu je typickým příkladem takového nevhodného tréninku to, že se snažíme kopírovat něčí vzor. Nebo rovnou nějaký zaručený leadershipový vzoreček,“ vysvětluje Petra Gášek Zárubová, lektorka manažerských dovedností.

„Neexistuje žádný zaručený leadershipový vzoreček.“

Osobnosti vůdců byly od nepaměti vnímány jako psychologicky odlišné od zbytku lidské populace. Co mají tedy přirození lídři společné? Většině z nich neschází vize, odvaha, integrita, empatie a sebereflexe. Pojďme tyto kvality prozkoumat podrobněji.

VIZE: Pokud svým lidem nepředáte svou vizi a neukážete jim, jak mají vidět svět, necháváte to na nich a jejich pohled na svět vás s největší pravděpodobností nepotěší. Jedním z úkolů lídra je odhalit neproduktivní vzorce myšlení svých podřízených a pomoci jim tyto vzorce zpozorovat, pochopit a přeprogramovat. Příkladem nevhodného vzorce myšlení může být spokojenost s průměrností. Protože průměr je vždy podprůměr. V tomto případě by měl lídr své podřízené inspirovat k tomu, aby sami chtěli využívat svůj potenciál naplno. Úspěšní lídři jsou designéři, kteří svým týmům ukazují, kde jsou a kde by mohli být. Mění mentální modely svých lidí.

ODVAHA: Aby měl lídr přirozenou autoritu, měl by svými vlastnostmi a schopnostmi převyšovat své okolí. Autoritu lídra oslabuje nízké sebevědomí, nejistota, nervozita, bezradnost a zbabělost. Lídr by měl být vnímán jako silný jedinec, měl by být archetypem hrdiny. K tomu potřebuje nesmírnou dávku odvahy. 

„Z mého pohledu musí úspěšný manažer umět dobře míchat odvahu, empatii a konstruktivní přístup. Odvahu dělat věci jinak, chodit do nekomfortní zóny, dělat náročná a mnohdy nepopulární rozhodnutí a podobně. Empatii proto, že úspěchu člověk nedosáhne na této planetě sám. Aby dokázal druhé pro něco nadchnout, k tomu je empatie klíčová. Konstruktivní přístup pro mě znamená, jak z každé (i z té nepříznivé) situace vytěžit maximum. V budoucnu bych ve vedení firem rád viděl méně reportů, méně e-mailů, méně mítinků, méně interní politiky. Více odvahy, více empatie, více konstruktivního přístupu. Více schopnosti nežít v iluzi a vidět tu pravou realitu. Více času na kvalitní přemýšlení. Více legrace a lehkosti a šarmu, více flow,“ popisuje Jiří Kula, kouč vrcholových manažerů.

„Méně reportů, méně e-mailů, méně mítinků, méně interní politiky. Více odvahy, více empatie, více konstruktivního přístupu.“

INTEGRITA: Integrovaní lidé jsou ti, kteří dávají energii celé své bytosti do svých vizí. Snaží se být maximálně sami sebou a maximálně využívat svůj potenciál. Mezi tím, čemu věří, co říkají a co dělají, panuje jedinečná shoda a synchronicita. Integrita osobnosti je podmínkou důvěry ve skupině lidí. Díky ní se na sebe mohou členové týmu vzájemně spolehnout. Integrita souvisí i s autenticitou. Autentický lídr má potřebné kvality pro svou práci, nemusí je předstírat.

EMPATIE: Emoční inteligence lídrům dovoluje všímat si pocitů lidí, které probíhají na pozadí, ale přitom neztratit ze zřetele úkoly, které jsou v popředí. Ale jakým způsobem by měl lídr pracovat se svými vlastními emocemi? Je v pořádku, když se nechá vytočit, vzteká se, výpovědi lítají vzduchem? Hlavně když je autentický?

„Jedna věc je dát najevo svou emoci a druhá věc je ztratit nad svou emocí kontrolu. Emocí manažer předává informaci druhým. Manažer může dát najevo, že se rozhněval, a jeho tým by měl vědět, že je naštvaný. Ale ten projev emocí by měl být kultivovaný. A to dokáže i cholerik, pokud se na to zaměří,” říká psycholog a terapeut Daniel Štrobl.

SEBEREFLEXE: Právě sebereflexe je tím, co odlišuje úspěšné lídry od těch ostatních. Ale jak lídr pozná, že si ve své práci vede dobře? Od podřízených kritiku neslyší, ti ho většinou kritizují teprve poté, co opustí místnost.

„Jedna věc je dát najevo svou emoci a druhá věc je ztratit nad svou emocí kontrolu.“

Podle Miroslava Fochta „pod dobrým leadershipem klesá důležitost běžných forem finanční motivace. Motivaci poskytuje už samotné fungování firmy”. Daniel Štrobl se domnívá, že „dobrý lídr se pozná v okamžiku, kdy tam není. V okamžiku, kdy lídr opouští kancelář a věci jdou tak, jak mají, úkoly se plní dál, je to známkou toho, že lídr svou práci dělá dobře”.

Protože svět byznysu prochází proměnou, lídr budoucnosti bude potřebovat novou sadu dovedností. Jednou z nich je mentalita světoobčana a schopnost vést diverzní týmy, v nichž se potkávají lidé různé národnosti a náboženského vyznání. Rychlost změn bude vyžadovat, aby byli lídři schopni promýšlet různé scénáře budoucnosti a aby byli připraveni transformovat podniky, lidi i sebe sama. K tomu by měli lídři umět maximálně využívat nejmodernější technologie a pohybovat se v digitálním světě.

„Dobrý lídr se pozná v okamžiku, kdy není přítomen.“

Manažeři, kteří jen delegují úkoly a hlídají deadliny, budou v budoucnu nejspíš nahrazeni chytrými aplikacemi, které to zvládnou daleko lépe. Ovšem lídři, kteří lidem předávají hodnoty a vytyčují směr, budou pro organizace nadále nepostradatelní. CEO už tedy nebude Chief Executive Officer, ale Chief Energy Officer. Měl by především motivovat členy svého týmu, aby překonávali překážky i sami sebe, protože jinak by jeho plány zůstaly jen na papíře.

Článek vznikl ve spolupráci s lektory ze vzdělávací společnosti Top Vision
Top Vision se specializuje na vzdělávání začínajících i zkušených manažerů. Miroslava Fochta můžete potkat osobně v kurzu Leadership akademie, Petra Zárubová vás seznámí se současnými trendy v kurzu Diverzita v týmu jako plus, ne minus, Jiří Kula odblokuje vaše vnitřní překážky v kurzu Manažer do naha a s Danielem Štroblem se můžete setkat v kurzu Detektor lži. Více informací o lektorech a manažerských kurzech najdete na www.topvision.cz.

Autor: Ivana Molnárová, Zdroj foto: Top Vision