Inflace a nákup služeb: čím levnější, tím podezřelejší…

Každá firma ke svému fungování potřebuje služby, ať už jde o úklid a údržbu budovy nebo o její ostrahu. U průmyslových prostor už se jedná o nemalé nákladové položky. Cílem velkých podniků je proto nákup služeb za co nejnižší cenu. Ale je to skutečně ten správný cíl?

Nákupčí mohou mít pocit, že se při výběru dodavatele musí rozhodovat mezi cenou a kvalitou, přičemž jeden z těchto aspektů obětují, aby získali ten druhý. Ale nemusí to tak být. Podnik, který chce být konkurenceschopný, nemůže myslet pouze na cenu nebo pouze na kvalitu. Nákupčí by tedy měli přemýšlet spíše o vztahu mezi cenou a kvalitou služeb. Jde tedy o to, jestli je cena přiměřená kvalitě. Ideálním způsobem by měla být dána cena a kvalita poměrem 50:50.

Dále je potřeba vidět rozdíl mezi CENOU a HODNOTOU. Dodavatel, který prodává své služby za vyšší cenu, bude dost pravděpodobně poskytovat vyšší hodnotu. Proto je dobré zajímat se o to, na základě čeho si dodavatel danou cenu určil. Takto pochopíte, proč je dražší než konkurence. Výběrová řízení by proto měla být strukturována tak, aby dodavatel dostal příležitost svou cenu si obhájit.

Současným trendem jsou přitom e-aukce, kde ke kontaktu mezi nákupčím a dodavatelem vůbec nedojde. V e-aukcích se konkurenti mohou předvést pouze cenou, která je stlačena na minimum tím způsobem, že se někde zásadně sníží kvalita. V praxi se potýkáme i s případy, kdy byla cena snížena aukcí i o 37 % z výchozí ceny. Tím je celé výběrové řízení dost degradováno. Vždy by mělo dojít k osobnímu setkání mezi nákupčím a dodavateli.

Nakupování služeb za extrémně nízké ceny je chybné rozhodnutí, kterého nákupčí následně dlouhodobě lituje. Kvalita služeb totiž může být tak nízká, že samotná služba přestává plnit svůj účel. Firmy by se měly řídit pořekadlem: Nejsme tak bohatí, abychom si mohli dovolit kupovat levné věci. Když se šetří třeba na ostraze, sprejeři nám mohou způsobit škody na majetku, takže levné řešení se nám ve výsledku prodraží a to i v desítkách milionů Kč v případě zastavení výroby.

Tlak na snížení ceny nebo poskytnutí slevy u stávajícího dodavatele služeb také není dobrou strategií, protože neprospívá nikomu. Nákupčí, kteří takto postupují, by si měli uvědomit, že snížení ceny nutně povede ke snížení kvality. Případně bude ohrožen obchodní vztah s dodavatelem, kterému musí spolupráce z byznysového hlediska dávat smysl.

Současný růst cen služeb souvisí se zvyšováním personálních nákladů, kterému se nedá vyhnout, pokud chceme zachovat kvalitu. Platy nyní rostou napříč všemi sektory. Samozřejmě je možné si najmout jako ostrahu pána v penzi, ale pak je otázkou, jestli bude v případě potřeby schopen vykonat práci, na kterou byl najat.

Součástí každé smlouvy by měla být automatická valorizační doložka, protože navyšování platů o inflaci nebo o míru růstu minimální mzdy je vůči zaměstnancům správné. Vždyť jen za posledních 5 let vzrostla minimální mzda o 47,27 %. Velké korporace toto většinou velmi dobře vnímají, protože se řídí svým etickým kodexem, jehož součástí je i občanská odpovědnost.

Při nákupu služeb je smluvní dokumentace nesmírně důležitá, a to obzvlášť v těchto turbulentních časech, kdy dochází k nepředvídaným zvratům a nepřetržitým změnám. Trh nebyl nikdy zasažen tolika negativními faktory najednou. Proto je potřeba mít smluvně ukotveno, že i rozsah poskytovaných služeb se může měnit.

Autor: Ivana Molnárová, Zdroj foto: Shutterstock