Vliv vzduchotechniky na infekčnost prostoru a možnosti zkvalitnění vzduchu
Majitelé i správci budov přehodnocují přístup k zařízení vzduchotechniky z důvodu negativního dopadu částic ze vzduchu na uživatele budov. Vzhledem ke stále probíhající epidemii respiračních onemocnění je poslední dobou vyvíjen tlak na manažery i techniky údržby, aby byla zvýšena kvalita vnitřního ovzduší budov. V důsledku tohoto tlaku se hledají systémy a možnosti, jak omezit negativní dopad vzduchem přenášených částic na uživatele budov.
V případě, že je prostor provětráván vzduchotechnikou, která pracuje plně s čerstvým vzduchem, sníží se koncentrace potencionálně rizikových částic v prostoru oproti prostoru bez větrání. Zde je ale nutné zmínit, že pro zajištění co nejnižšího výskytu patogenů je nutné zajistit dostatečnou výměnu vzduchu a správné uspořádání proudění vzduchu Správné proudění vzduchu nám zajistí, že kapénky nebudou cestovat od jedné osoby k druhé. 
Kvalitu vzduchu ovšem lépe ovlivníme vzduchotechnikou s filtračním systémem, tj. statické filtrační systémy. V tomto případě dokážeme citelně snížit koncentraci nebezpečných částic v prostoru, to jak moc, závisí na účinnosti filtrů, výměně vzduchu a správným uspořádáním proudění vzduchu.
Statické filtry jsou nejčastěji vyráběny ze skládaného papíru či látky, jsou levné a většinou na jedno použití. Filtry jsou klasifikovány dle normy ČSN EN 779 na třídy G1-G4 (hrubá filtrace), F5-F9 (jemná filtrace) a dle normy ČSN EN 1822 H10 až U-17 absolutní filtrace. Filtry třídy G1-G4 jsou určeny pro hrubé zachycení prachu. Filtry třídy F5-F9 jsou II. stupeň filtrace pro odloučení jemných prachů a jako předfiltr pro vysoce účinné filtry používané v nemocnicích, hotelech, laboratořích, farmacii atd. Filtry třídy H10-U17 jsou absolutní filtry pro vysokou účinnost filtraci vzduchu pro operační sály, sterilní prostory, chemický či farmaceutický průmysl.
Ačkoliv nejúčinnějším filtračním systémem jsou filtry třídy H10-U17, které dokáží odstranit téměř 100 % částic v proudu vzduchu velikosti 0,3 mikronu, nelze tyto filtry užívat v jakékoliv vzduchotechnické jednotce, a to z důvodu velkého poklesu tlaku ve vzduchotechnickém potrubí.
Nová generace statických filtrů využívá nanovlákna. Nanovlákna mají průměr menší než 100 nanometrů, což je zhruba desetina průměru vláken nacházejících se v běžných statických filtrech. Prostory mezi nanovlákny se skládají jemných pórů, které jsou velmi účinné při zachycování částic ve vzduchu, včetně alergenů, spor plísní a roztočů. Ačkoliv jsou filtry z nanovláken finančně náročnější než konvenční statické filtry, tak při stejné účinnosti filtrace mají nižší tlakovou ztrátu než konvenční filtry. To má za následek nižší požadavky na spotřebu energie při zachování rychlosti proudění vzduchu. Další výhodou filtrů z nanovláken je zachování účinnosti po celou dobu jejich životnosti. Naproti tomu u statického konvenčního filtru se v průběhu času účinnost snižuje kvůli naplnění zachycenými částicemi.
Další možností úpravy kvality vzduchu je elektrostatický vzduchový filtr. Tento systém nemá tak vysokou účinnost odstranění patogenů ze vzduchu, ale nedochází k poklesu tlaku a tím se nezvyšuje spotřeba energie. Dále jsou tyto filtry omyvatelné a znovupoužitelné, což dlouhodobě snižuje náklady. Bohužel výraznou nevýhodou by mohl být vzniklý ozon, který může být zdraví škodlivý i v malých množstvích.
Nová generace elektrostatických filtrů jsou dynamické vzduchové filtry. Tyto filtry už nemají problém s tvorbou ozónu, mají vysokou filtrační účinnost a netvoří problém s poklesem tlaku. Zároveň jsou tyto filtry schopny odstranit i některé pachy a těkavé organické sloučeniny.
Viry ve vzduchotechnickém zařízením lze ničit i pomocí ultrafialového záření. Při dostatečné intenzitě a dostatečně dlouhé expozici může ultrafialové záření s vlnovou délkou 200-280 nm zničit až 99 % virů. Při tomto způsobu úpravy vzduchu je nutné dbát na bezpečnost práce při údržbě. Výhodou jsou nízké náklady na instalaci. 
Ovšem filtrační mechanismus není jediná složka ovlivňující kvalitu vzduchu. Na kvalitě se podílí i rychlost větrání a množství čerstvého venkovního vzduchu. Množství venkovního čerstvého vzduchu se za několik posledních desetiletí snížil na minimum, což byla taktika, která šetří energii na vytápění a chlazení. Nízká hladina venkovního vzduchu má ale za následek menší ředění kontaminantů ve vzduchu cirkulujícím systémem. Tato skutečnost nutí majitele budov k zamyšlení nad stávajícím stavem vzduchotechnik a hledají možnosti zlepšení kvality vzduchu.
A jaké kroky můžou majitelé budov činit k lepší kvalitě vzduchu uvnitř budov? V první řadě mohou instalovat filtry s vyšší filtrační schopností, filtrovat vzduch po delší časový úsek, zvýšit rychlost proudění vzduchu a u rizikových oblastí použít například ultrafialové záření. Ne všechny filtrační systémy ale fungují stejně efektivně ve všech budovách. S výběrem filtrace a správným nastavením vzduchotechniky mohou pomoci manažeři údržby, kteří rozumí problematice a znají chod budovy a potřeby uživatelů.
Autor: Lucie Doležalová, Zdroj foto: Shutterstock
