Šetřit na údržbě v budovách i průmyslu se dnes nevyplácí. Opravy mohou stát mnohem více

Porucha a následná oprava zařízení dnes může znamenat dvoj až desetinásobek nákladů spojených s kvalitní průběžnou a preventivní údržbou. „S náklady na opravy se dnes moc dopředu nepočítá, navíc bývají často přemrštěné a mohou tak způsobit finanční problém. To i s ohledem na odstávky zařízení a mnohdy celých budov,“ říká Libor Svoboda, ředitel české společnosti ABIS, která se zabývá integrovaným facility managementem

Ten úsporu ilustruje na příkladu elektrického rozvaděče. Komponenty na jeho výměnu by stály 60 tisíc korun, ale výměna se odkládá, protože na to momentálně nejsou peníze a „všechno přece nadále funguje“. „Pokud rozvaděč vyhoří, nový stojí zhruba 80 tisíc korun, ale není v tom zahrnuta práce spojená s výměnou a nákupem. Navíc mohla vyhořet celá elektrorozvodna, což by znamenalo odstávku, kdy se škody např ve výrobní hale mohou vyšplhat do milionů korun,“ uvádí Svoboda.

Na podněty k údržbě se proto vyplácí reagovat. Například rutinní nevymetení vpustí na střeše může způsobit zatečení do podhledů, vytopení výtahových šachet nebo retailových jednotek. Stejně tak se může prodražit zanedbání čištění a výměna filtrů klimatizací. Důsledkem je nižší efektivita a účinnost klimatizace, větší spotřeba energie k dosažení správné teploty a třeba také horší podmínky pro lidi v objektu, kdy jim je více teplo nebo zima.

Podle odhadů společnosti Deloitte mají neočekávané odstávky způsobené poruchami zařízení za následek ztráty ve výši kolem 50 miliard USD ročně. K tomu se přidává problém spojený se stárnoucí pracovní silou v oblasti údržby. Podle Mezinárodní asociace facility managementu (IFMA) je průměrná věk profesionálů v oboru je 49 let a v příštím desetiletí bude polovina z nich pracovat v oblasti facility managementu. A během příštího desetiletí odejde polovina stávajících zaměstnanců do důchodu.

Proto se klade stále větší důraz na technologie, se kterými se vyvíjí nové způsoby údržby. V typech údržby si lze pomoci analogií s autem. Reaktivní údržba znamená opravu nebo výměnu součástky v momentě, kdy se auto porouchá. Pokud svítí kontrolka nebo se jede do servisu po 30 tisících kilometrech, jedná o údržbu preventivní. Prediktivní údržba pak pracuje s tím, že po 100 tiscích kilometrech se musí provést jasně dané činnosti, aby nedošlo k poruše – provádí se například diagnostika v servisu. Průzkum Ministerstva energetiky USA dokládá, že tzv. prediktivní údržba uspořit až 40 % nákladů oproti klasické reaktivní údržbě, kdy se řeší již vzniklý problém. Ušetří také zhruba o 8-12 % nákladů více než údržba preventivní.

Dnes nastupuje údržba preskriptivní. Ta by znamenala online sledování provozu auta a podle toho by navrhovala řešení a konkrétní operace, které ušetří náklady na provoz (benzín, olej) nebo zásahy, které předejdou technické poruše. „Preskriptivní údržba by brala v potaz mnoho dalších parametrů jako je třeba předpověď počasí nebo plác cest, vyhodnotila by, zda jsou zvolené pneumatiky se správným vzorkem a že zvládnete cestu do Bukurešti a zpět bez problémů,“ vysvětluje Libor Svoboda s tím, že při preskriptivní údržbě se vyhodnocují data získávaná prostřednictvím umělé inteligence a strojového učení. Samozřejmě to s sebou přináší také spoustu nákladů. „Dělá to autorizovaný servis, plně vybavený, se všemi daty z provozu stejných vozidel jako máte vy za posledních 5 let. Proto v Česku zatím používají metody preskriptivní údržby hlavně velcí průmysloví hráči,“ dodává Svoboda s tím, že s ohledem na současné ceny oprav a náhradních dílů, se jakákoliv prevence v údržbě se vyplácí.

Autor: Jiří Procházka, ShrtCut Studio, Zdroj foto: Shutterstock