„ ON THE STAGE “ s designérem Martinem Hruškou

Podle jedné z definic je kýč “estetizace neestetického objektu” . Jaká je vaše vlastní definice kýče? 
Asi nedokážu říct o ničem, že je to kýč. Myslím si, že důležité je sledovat kritérium, jestli se to někomu líbí, nebo ne. Když bych měl něco nazvat kýčem, bylo by to něco přehnaného, přescénizovaného. A podle této definice by v podstatě celý Hollywood byl kýč... 

Kdybychom se nyní vrátili v čase do šedesátých let na koncert Beatles, kromě křiku fanynek bychom nic neslyšeli. Zvuková technika tehdy nebyla na tak vysoké úrovni jako dnes. Jakou roli hrají technologické novinky ve vaší práci? Musíte se stále učit novým věcem?
Předtím, než jsem se stal stage designérem, jsem si prošel několika s tím souvisejícími profesemi. Pracoval jsem jako produkční, manažer kapely, zvukař, osvětlovač, vyráběl jsem kulisy… A tato škála profesí mi pomohla k nasbírání všech potřebných znalostí a zkušeností, které teď využívám jako stage designér. A dnes už i show designér, který není jen architektem scény, ale vymýšlí, jak bude probíhat celá show. 

Ty základy, které jsem se naučil, zůstávají stejné. Jen se postupně navyšují o zkušenosti, čeho se vyvarovat, co příště udělat jinak… Ale potom jsou i věci, které přicházejí s dobou. Třeba hologramy. Tam potřebujete pochopit, jak to principiálně funguje, ale nemusíte to studovat a dokonale tomu rozumět, protože na samotnou realizaci máte tým. 

Lidé dnes absorbují informace prostřednictvím obrázků na Instagramu. “INSTA” znamená instantní, promptní, rychlý. Jsme zvyklí absorbovat velké množství podnětů v krátkém čase. Neudržíme dlouho pozornost, brzy se nudíme. Vnímáte tento trend i ve vaší práci? Je publikum stále náročnější?
Je to přesně tak. Doba je dnes jiná a je to dáno právě sociálními sítěmi. Když si vezmeme třeba Instagram, lidé si tam designují své ideální já a svůj americký sen. A podstatou jsou lajky. Uživatel si potřebuje vytvořit příspěvek, který osloví co největší počet lidí. 

V dnešní době spousta lidí celý koncert “prokouká” jen skrze svůj telefon. Když tedy připravuji nějakou show, předávám ten zážitek hned několikrát. V první fázi si někdo koupí vstupenku na koncert a už tvoří první příspěvky, na kterých staví byznys svého Instagramu. Píše o tom, jak se na koncert těší… V další fázi už streamuje zážitky ze samotného koncertu. A v poslední fázi má spoustu materiálu v podobě fotografií a videa, které postupně sdílí v dalších měsících. Tím si staví své portfolio. 

A to dřív nebylo. Dřív se šlo na koncert a zážitek byl okamžitý. Takže čím víc originální, šokující, překvapivou věc vytvořím, tím větší dopad to má nejen na diváka v sále, ale také na ty sociální sítě. To se podařilo s Leošem Marešem. Když jsme dělali první koncert, lidé se přišli podívat na interpreta. Ale na tom koncertě zažili něco, na co nebyli zvyklí, něco, co předčilo jejich očekávání. Když se toto povede, lidé o vaší show mluví a tím jí dělají reklamu. Přesvědčíte je, aby přišli i příště.

Co je na vaší práci nejnáročnější? Koordinace týmu lidí? Nekonkrétnost zadání? Nebo něco úplně jiného?
Práce s lidmi je náročná vždy. Ale pokud klient neví, co chce, je to pro mě jedině dobře. Potom mám volnou ruku. Když začínám stavět show, požádám umělce, aby mi poslal všechno, co se mu líbí, abych získal základní představu. Cest, kudy se vydat, je mnoho. Proto je dobré si s hvězdou vytyčit směr, abyste se od její představy příliš neodchýlili.

Jak probíhá první fáze vaší práce, v níž shromažďujete nápady, témata, motivy pro budoucí scénu?
V podstatě sám nevím. Strukturálně to funguje při každém projektu jinak. Někdy se vám hned zableskne před očima nějaký nápad, někdy naopak nevíte a musíte dlouho přemýšlet, než vás napadne něco, co vás navede na nějakou cestu… Když nevím, v podstatě vypnu, přestanu pracovat a jen si všímám všeho, co se mi líbí. Najednou uvidím třeba horu, která ve mně svým tvarem něco evokuje. Už zde vidím symbiózu se scénou. Začnu si to kreslit na papír, nebo sednu k počítači a zkouším si to vymodelovat ve 3D. Někdy zjistím, že jdu slepou cestou, ale ta mě může přivést zase na něco úplně jiného. Od myšlenky k jejímu zhmotnění vede dlouhá cesta.

Prozradíte nám, na jakých projektech v současné době pracujete? Nemusel jste teď přerušit veškerou práci kvůli koronaviru?
Koronavirus zkomplikoval život všem po celém světě. V květnu nám nebylo umožněno uskutečnit dlouho připravovaný projekt Queen Revival, který je unikátní v tom, že jde o celosvětové tour. Historicky se ještě nestalo, aby měl český interpret možnost objet velké stadiony (pro více než 20 000 lidí) po celém světě. Přeložili jsme projekt na září 2020 a nyní znovu až na září 2021. 

Projekt je postavený na špičkových muzikantech, skvělém zpěvákovi Michaelu Kluchovi a krásném tématu, jímž je hudba Queenů. Každý projekt je o tom, jakou odvahu má umělec do něčeho takového se pustit. Já můžu přicházet s návrhy, ale když to umělec brzdí, scéna se zmenšuje... Michael naopak chtěl, aby ten zážitek pro diváky byl obrovský. Projekt na světové úrovni… A přesně to divák dostane v momentě, kdy nám to vláda umožní.

Text: Ivana Molnárová