Matthew Collishaw: Umění za období digitálního pokroku

Jsoucno bez časových omezení
Poprvé jsem se seznámila s dílem tohoto umělce na výstavě Standing Water, jež byla zahájena v Rudolfínu v roce 2018. Prvotní dojem, který ve mně Collishawova díla vzbudila, byl pocit čehosi nadpřirozeného. Na začátku výstavy se divákům představí umělcův autoportrét nazvaný Narcissus. Jedná se o nestandardní programovou fotografii, na níž je Matthew zachycen, jak leží v bahně uprostřed londýnské ulice a ironicky pozoruje svůj vlastní odraz ve špinavé louži. Takovým satirickým způsobem jsme najednou vtaženi do současnosti, která v podstatě není ničím jiným než opakující se minulostí, s jejími vášněmi, hříchy a předsudky.

„Můžeme změnit svět tím, že si z něj uděláme obrazy.“
Mat Collishaw v rozhovoru pro Angel Greenham, 2020

Samotný umělec naznačuje, že jeho tvorba je především syntézou minulosti a současnosti a nabízí divákovi rozmanité spektrum závěrů. Matthew se často obrací k umění uplynulých století, mytologickým a biblickým námětům. Příkladem podobné vize je cyklus fotografií Last Meal on Death Row, reflektující klasická nizozemská zátiší 17. století, jejichž primárním motivem je Memento Mori, odkazující na křehkost a konečnost lidského bytí. Collishaw využívá daný model a vytváří také zátiší, avšak se v jeho případě jedná o zobrazení posledních přání reálných vězňů odsouzených k trestu smrti v amerických věznicích.

Ve svých dílech umělec jen lehce naznačuje potenciální hřích a násilí, neprozrazuje konec. Ten přenechává divákovi a jeho představivosti. Záleží jen na něm, jak tyto situace skončí a jaké to ponese následky.

Láska, nenávist, pád a povznesení – v podstatě, nekonečný kolotoč… Co nám pak zbývá? Smířit se s nespravedlností, líně se odmlčet nebo sám stvořit vlastní osud a převzít zodpovědnost za každou událost a každé rozhodnutí? Ve svém umění Collishaw zmrazuje čas a ptá se každého, jakožto dítěte věčnosti, kdo jsi a kam směřuješ?

Výtvarné umění v epoše technologického pokroku
Podle Collishawa je pro celé dílo esenciální médium jakožto forma, v níž pulsuje cit. Uvažuje o technologiích jako o katalyzátorech změn v tom, jak na moderní dobu nahlížíme, jak se proměňuje v očích vnímatele. Jedno z nejoblíbenějších děl samotného autora je kinetická skulptura The Centrifugal Soul. Zde Collishaw zkonstruoval dostatečně velký rotační mechanismus, na němž byly umístěny barevné květy a ptáci, kteří žijí v Austrálií. Samotná konstrukce funguje na principu rapidní rotace, při které se pohybují všechny figurky tak, že spolu tvoří harmonickou dynamiku, jakýsi mikrosvět, v němž existuje autonomní řád. Ve skutečnosti má tato rotace efekt trojrozměrné optické iluze. Na sochu jsou nainstalovány stroboskopické lampy, což vytváří dojem, že rostliny kvetou a ptáci se pohybují v zeleni.

„Rád používám technologii, ale také ji rád dělám určitým způsobem taktilní.“
Mat Collishaw v rozhovoru pro Angel Greenham, 2020

Hlavní idea díla odpovídá na otázku, v čem vlastně spočívá smysl umění, proč existuje a jakou úlohu v rámci lidské civilizace plní. Umění v daném případě vystupuje jako určitá vábnička pro opačné pohlaví. Stejně jako opeření ptačího samce přitahuje svým jasem samici, tak i umění je druh opeření. Pokud se totiž jedinci nepodařilo najít pár, stává se umělcem, a tak otevírá svou duši a láká potenciálního partnera. Vzhledem k tematice díla nejsou motivy ráje zvoleny náhodně. Nespočet pestrých květin a ptáků evokuje rajskou zahradu, kde panuje láska
a milost.

Dalším fenoménem, a dle mého názoru nejsymboličtějším výtvorem Mata Collishawa, je dílo Albion z 2017 roku. Vzhledem k britskému původu umělce se daný hologram jeví jako pevná občanská pozice vyjadřující nespokojenost vůči současnému dění. 3D projekce byla stvořena v období Brexitu a symbolizuje přání Velké Británie odtrhnout se od Evropy a vrátit se ke svým kořenům. Základem instalace je mrtvý dub, jenž fakticky „zesnul“ před několika staletími. Avšak od viktoriánské epochy je jeho život prodlužován pomocí mohutných kovových tyčí, jimiž je jak vyztužen kmen, tak podepírají mohutné větve. Strom už prožil své časy a přeje si jen klid, tomu se však lidé snaží zabránit. To samé se děje i s Velkou Británií, jež pouze zachovává iluzi aktuálnosti a ignoruje současný pokrok.

Kombinace mezilidské důvěry a digitalizace
Většina Callishawových uměleckých děl září pestrými barvami i přes to, že je barvoslepý. Kromě toho se často vyjadřuje ohledně svých inovativních přístupů a poznamenává, že se v technologiích moc nevyzná. Za svoje nevěřitelné výsledky a následný úspěch vděčí lidem, s nimiž spolupracuje a jimž důvěřuje.

Je pozoruhodné, že dokáže svěřit části procesu dalším účastníkům a zároveň zachovat svou autentičnost. Zde spatřuji důkaz toho, že existují esenciální sféry, které nelze ani použitím technologií překrýt. Nehledě na nekonečný výběr funkcí, jež nám poskytují, nedovedou nahradit jedinečný lidský cit.

V roce 2006 začal Matt pracovat na projektu Insecticide. Rozdrcená těla hmyzu zachytil na fotografiích, které následně zobrazoval na stěnu prostřednictvím speciálního projektoru. Bylo vidět nejdrobnější detaily nehybných živočichů, kontroverzní podívaná, avšak neskutečně krásná. Když provedl tento, pro mnohé velmi krutý krok, musel harmonicky uspořádat barevné akcenty na tělech mrtvého hmyzu. Sám to, z pochopitelných důvodů samozřejmě udělat nemohl, a proto poprosil o pomoc svého kolegu, který mu radil, kam přidat více barvy a kde ji naopak redukovat. Konečný výsledek je dechberoucí. Zde je vidět, jak kvalitní komunikace a týmová souhra vypadá v praxi. Nikdy bych nevěřila, že barvoslepý umělec ve spolupráci s kolegou vytvoří takový objekt, jenž vyvolá ojedinělý estetický eskapismus.

Autor: Yeva Bartkiv, Zdroj foto: archiv Matthew Collishaw / Profimedia