Fasáda musí mít logiku, jinak nebude fungovat

Společnost SIPRAL realizovala skleněné fasády mnoha architektonicky působivých pražských budov. Které ikonické budovy najdeme ve vašem portfoliu? 

Za těch třicet let, co realizujeme fasády, do našeho spektra spadají velmi známé budovy jak v zahraničí, tak v České republice. Když začnu Českou republikou, tak si myslím, že mezi ikonické stavby patří Zlatý anděl, který jsme tehdy dělali pro ING Real Estate Development. Už je to skoro 22 let, co jsme ten projekt realizovali. Mezi nové projekty patří komplex kancelářských budov AFI Vokovice, další podle mě moc krásné budovy jsou Bořislavka, Florentinum, Quadrio… Stejně tak pro nás významné budovy byly na River City – Danube House, Nile House,
Amazon Court - plus třeba i Main Point Karlín, kde sídlí Kooperativa. Mohl bych jmenovat množství budov, které byly něčím zajímavé, ať už
technickým řešením nebo klientem. Mezi zahraniční projekty, které nám dělají radost, patří například Fondation Louis Vuitton v Bouloňském lesíku v Paříži, budova Muzea moderního umění.

Spolupracujete s předními českými i světovými architekty. Jak náročné je naplnit jejich (často velmi originální) představy?
Mám takové pořekadlo, že stavba je kolektivní dílo. V podstatě vychází z interakce mezi investorem, architektem a stavebními firmami. Ty
fasády jsou nejen vizuálně významný, viditelný prvek, ale jsou důležité i z hlediska funkčnosti - mají bránit přehřívání, chladu, větru, turbulencím a zvukům… Je to poměrně náročné technické dílo, takže tyto aspekty je třeba s klienty a s architekty vždy diskutovat. Architekti jsou různí. Jsou architekti, kteří kooperují, naslouchají a mají ochotu to dílo posunout dál a nechají si poradit, a pak jsou architekti, kteří jsou tvrdohlaví a neústupní, a tam je ta kooperace a komunikace složitější. Samozřejmě každý má nějaké své zájmy, které potřebuje hájit. Dá se říct, že i dodavatel fasády má své zájmy na tom udělat to co nejjednodušeji a nejlevněji. Ale zrovna SIPRAL takovou firmou není. Máme zájem dělat dílo opravdu kvalitně a naopak na něm hledat ještě další přidanou hodnotu. Za těch třicet let, co jsme na trhu, vznikly stavby, na které jsem pyšný. U každé z nich jsme se snažili najít nějakou základní logiku a pochopit architekta. Je potřeba komunikovat s ním a vědět, co si přeje. To je alfa omega celého úspěchu. Moje zkušenost je taková, že čím větší architekt, tím větší je s ním pohoda, protože je nad věcí a dokáže si nechat poradit. Čím menší architekt, tím více bojuje. To je moje zkušenost jak se zahraničními, tak s českými architekty. 

„Čím větší architekt, tím větší je s ním pohoda, protože je nad věcí a dokáže si nechat poradit. Čím menší architekt, tím více bojuje.“

Kromě luxusního vzhledu má skleněná fasáda i nějaké praktické výhody? (Jak je to například s tepelnou izolací nebo s tlumením hluku z ulice?)
Fasáda je obálka budovy a jako taková musí splňovat základní funkce. Jeden známý česko-holandský architekt řekl, že fasáda je jako kůže, která obaluje kostru. A to přirovnání se mi líbí. Kůže na těle chrání naše vnitřní orgány a fasáda funguje stejně. Musí být vodotěsná, musí do budovy propouštět dostatek světla, musí snižovat tepelnou zátěž, musí chránit proti hluku, chránit proti povětrnosti a zajišťovat komfort uvnitř budovy, ať se jedná o kanceláře nebo o byty. Podle využití se stavíme trochu jinak k fasádám hotelů, k fasádám kancelářských budov a k fasádám bytových objektů, protože se tam liší požadavky na akustický útlum, na tepelné ztráty, tepelné zisky atd. Tyto požadavky už navrhuje architekt a my je pouze naplňujeme.

„U fasády je potřeba sledovat nejen to, kolik energie ušetřím za rok, ale i kolik energie do toho musím vložit, abych takové parametry měl.“

Je skleněná fasáda v souladu s udržitelností? Je eco-friendly?
Přemýšlím, jak na to odpovědět. Nejsem si totiž jist, zda tato doba má jasnou představu o tom, co je eco-friendly. Pokud je eco-friendly
elektrický vůz, tak musím říct, že fasáda eco-friendly není. Tato doba je poněkud popletená, některé věci nemají logiku a fasáda musí mít logiku, jinak nebude fungovat. Koncept elektromobilů z mého pohledu logiku nemá, protože sice někde ušetří CO2, ale to CO2 se vytvoří zase jinde. U fasád se také jednu dobu neustále zvyšovaly požadavky na omezení tepelných ztrát a byl to jediný směr, který se u těch fasád sledoval a byl považován za tu správnou cestu. Ale pak se ukázalo, že úspora několika desetin na nějaké hodnotě znamenala desetinásobné náklady. U té fasády je potřeba sledovat nejen to, kolik energie ušetřím za rok, ale i kolik energie do toho musím vložit, abych takové parametry měl. Chce to zdravý rozum při navrhování. Skleněné fasády mají mnoho výhod i nevýhod. Jsou pěkné, přinášejí do prostoru hodně světla, ale ve chvíli, kdy je toho světla příliš a musí se tlumit žaluziemi, ve chvíli, kdy je ta prosklená fasáda tak velká, že ten vnitřní prostor musím šíleně chladit, tak tam to ztrácí na logice. Ty fasády se dají navrhovat i tak, že se stíní samy prostřednictvím pasivních stínicích prvků vně budovy, které mohou být architektonicky zajímavé. Takové budovy navrhuje například studio BIG Architects. Z českých projektů je to třeba organická budova AFI, která je nádherná venkovními stínicími prvky, které dokážou pasivním způsobem zajišťovat pohodu uvnitř budovy.

Existují nějaké typy budov, u kterých by použití skleněné fasády nebylo vhodné? Napadá mě mrakodrap Walkie Talkie v Londýně, který odráží sluneční paprsky a roztavuje zaparkovaná auta… V podstatě architektonická katastrofa. 
Tohle není architektonická katastrofa, i když v tisku se tak o tom píše. Architekt, který tu budovu navrhoval, od začátku počítal se stínicími
prvky, které měly zakrýt tu optickou čočku, která tam vznikla. Akorát klient se rozhodl, že bude šetřit, a ty stínicí prvky z toho projektu vyhodil. Takže poté, co byl na ulici zapálen jaguár, který shořel, se ty žaluzie vrátily zpátky a ten klient za to zaplatil asi desetinásobek toho, co ušetřil. Takže tohle je trochu špatné povědomí o té budově. A kam se skleněná fasáda nehodí? Tak asi bych si nedělal třeba garáž ze skla, ale někdo to udělá, protože chce své krásné auto ukázat.

„Podpora průmyslu je malá, podpora montoven velká. Podpora konzumního života velká, podpora kreativity a tvorby hodnot malá.“

Patří skleněné fasády pouze na komerční budovy, nebo jsou vhodné i na obytné domy?
Hodně rodinných domů a vil je celoprosklených, stačí se podívat do historie na vilu Tugendhat, která má celou prosklenou fasádu. My děláme hodně fasády na bytové domy, jsou to většinou podobné konstrukce, předvyrobené prosklené moduly, které montujeme, ale padesát procent té plochy je neprůhledných.

Poskytujete kromě instalace fasád i následný servis?
To, co se od nás očekává, je návrh, kompletní dokumentace, výroba, instalace a následný servis. To je úplný standard. V Británii poskytujeme
záruku deset i patnáct let, v České republice je to většinou pět let, ale pak dáváme ještě speciální záruky – třeba deset let na vodotěsnost.
Během doby té záruky provádíme bezplatný servis. Doby záruk se liší podle toho, jestli se jedná třeba o žaluzie, elektropohony, automatické
dveře - ty mají omezenou záruku, třeba dvouletou. I když životnost fasád je podstatně vyšší - padesát až sedmdesát let.

Jak bychom se měli o skleněnou fasádu starat? Je její údržba náročná?
Je to jako s každou jinou věcí, o kterou když se staráte, tak vám funguje, a když se nestaráte, tak nefunguje. U té fasády jde o časté mytí a běžnou údržbu. Primárně jde o péči o mechanické části, jako jsou okna, dveře, čištění fasád zvenku i zevnitř.

Odráží architektura i změny v české společnosti? Staré budovy s malými okny působily uzavřeně a nepřístupně. Naopak nové budovy se skleněnými fasádami vyzařují otevřenost a transparentnost. Mění se podle vás nejen budovy, ale i lidé v nich? 
To vycházelo primárně z techno technologických možností dané doby, ale i z cenových relací a přístupu architekta. Větší skleněné tabule
byly v nabídce i dříve, ale málokdo si mohl dovolit mít skleněnou tabuli tři krát tři metry. Třeba ve vile Tugendhat si to dovolili, protože ji
stavěli bohatí lidé, ale normální smrtelník si to dovolit nemohl. Pokud by se rozbila skleněná tabule tři krát tři metry, byla by to vysoká cena
za opravu, ale pokud by se rozbila tabulka půl metru na půl metru, tak to nebyl takový náklad. Byla to tedy otázka ekonomická, ale i otázka životního stylu. Dnes nám hygienické předpisy definují, kolik potřebujeme denního světla, což nám předurčuje i velikost okenních otvorů. To
dříve nebylo. Byly mansardy, byly pavlače a nikdo neřešil, jestli tam má dost světla, nebo nemá. Lidé, kteří obývali chaloupky, žili venku, nežili vevnitř. Když se podíváme na počátek 20. století, stavěly se činžovní domy, které měly zdobné fasády, ale okna byla malá, protože tepelné
zisky a tepelné ztráty by jinak byly neřešitelné. Samozřejmě s tím, jak společnost bohatla, zvyšovala i své požadavky.

Napadá vás ještě něco, na co jsem se vás nezeptala, ale chtěl byste to zmínit?
Napadá mě, že to, co je pro nás na té práci zajímavé a co vytváří perpetum mobile, proč pokračujeme dál, je to, že vytváříme nějakou hodnotu. Dnešní doba je relativně povrchní, konzumního člověka zajímá, jak rychle dopraví rohlíky od dodavatele domů, kdo mu přiveze potraviny na kliknutí tlačítka telefonu. To jsou ty hodnoty, které dnešní společnost ctí. Ale ty rohlíky zbaštíme a tím to skončí, zatímco ty naše budovy tady budou padesát, sedmdesát let. To vytváření hodnot je něco, co mi v dnešní době chybí, na co se zapomíná. Myslím si, že Česká
republika se zaměřuje na povrchní věci i v průmyslu. Podpora průmyslu je malá, podpora montoven velká. Podpora konzumního života velká, podpora kreativní tvorby hodnot malá. Takhle teď bilancuji na pokraji třicetiletého výročí své firmy a šedesátiletého výročí mého narození. Tak asi to jsem chtěl říct na závěr.

Autor: Ivana Molnárová, Zdroj foto: archiv společnosti SIPRAL