Dům nabitý technologiemi

První fáze vašeho projektu Masaryčka od Zaha Hadid Architects běží podle plánu, uzavíráte plášť, montujete fasády a technologie. Jaká byla spolupráce s tímto ateliérem, překvapilo vás něco? A jak probíhá nyní koordinace prací?

V současné době se samotným londýnským ateliérem už tak intenzivně nespolupracujeme, většinu věcí řešíme s Jakubem Klaškou, který vede tým projektu. Za českou stranu je pak lokálním architektem Jakub Cigler.

Ty překvapivé a zajímavé momenty jsou už dávno za námi a byly zejména na začátku projektu. Zásadní byl hlavně jejich přístup k celému území. Od začátku říkali, že Masaryčka je vstupní brána celého projektu, oni řešili i celou oblast Prahy 8. Dívali se na to hodně z urbanistického hlediska, což my jsme do té doby moc neviděli. Zajímaly je i dopravní vztahy a propojení, protože oblast Florence je výjimečná. Kříží se tam dvě metra, je tam autobusové nádraží…

Překvapily mne také samotné ateliéry ZHA a velmi efektivní využití prostoru. Každý architekt měl tak asi metr dvacet osobního prostoru a intenzivně se u svého monitoru věnoval své práci.

Jaké bylo vaše setkání se Zahou Hadid osobně?

Potkali jsme se jen jednou, vše jsme řešili s týmem čtyř architektů. Ti s ní potom konzultovali další postup a úpravy.

Kdy plánujete dokončení první budovy a co bude navazovat v další fázi?

Jedná se o dvě budovy, které mají společný suterén. Ty budou dokončeny v létě, takže od srpna by se tam měli stěhovat první nájemci včetně Penty. Všechny plochy jsou téměř plně pronajaté, chybí pár metrů. Největším nájemcem bude Fio banka.

Můžete nám prozradit nějaké zajímavosti související s touto stavbou?

Stavba bude aspirovat na nejvyšší energetické a environmentální standardy, míříme samozřejmě na certifikaci LEED Platinum. Budeme využívat hnědou i šedou vodu na zalévání a splachování, jsou tam rekuperace, adiabatické chlazení, kaskádovité řazení tepelných zdrojů, které se spínají podle aktuální potřeby energie. Je to z pohledu užívání a komfortu hodně automatizovaný dům s různými bezdotekovými přístupy nebo dynamickým parkováním, které uspoří mnoho místa. Myslím, že se nám podařilo stvořit dům nabitý technologiemi, abychom splnili veškeré požadavky na energetickou úspornost a přátelskost k životnímu prostředí.

Na střeše i na fasádě bude také hodně zeleně a velké zelené terasy. Lidi bude určitě zajímat, že nad devátým podlažím bude veřejně přístupná terasa, kam se bude možné dostat samostatným výtahem. Nabídnou se tak všem nádherné výhledy na Prahu.

Ozdobí veřejné prostory třeba i nějaká umělecká díla?

Dlouho jsme o tom diskutovali, ale převládl názor, že samotná budova je umělecké dílo, takže ho nechceme rozmělňovat. Nicméně v hlavním lobby bude jedno dílo, zapůjčené přímo Markem Dospivou, další možná umístíme na nově vzniklé náměstí mezi budovami. Ale to uvidíte až při oficiálním otevření na jaře 2024. Sami jsme zvědaví, jakým dojmem bude působit výsledná stavba – a podle toho se rozhodneme.

Jak dlouho jste na Masaryčce pracovali a kolik jste do projektu investovali?

První přípravné práce jsme začali ještě před rokem 2014. Prosadit tento projekt opravdu nebylo snadné a stálo nás to hodně energie a vlastně i peněz. Samotný projekt od ZHA byl finančně náročný, stejně tak celá budova. Třeba fasáda je velmi neobvyklá, takže je i drahá. Celý projekt by měl vyjít zhruba na dvě miliardy korun.

Zároveň vyrůstá nedaleko hotel Motel One na křižovatce ulic Opletalova a Hybernská – a pak také dojde na zastřešení části kolejiště nádraží. V jakém časovém horizontu se dočkáme finální podoby?

Hotel by měl být otevřený na jaře příštího roku. Stavebně bude hotový dříve, ale u hotelu musí na rozdíl od kanceláří vše fungovat hned od prvního dne, takže zařizování trvá trochu déle.

Co se týká zastřešení, tam je stavebníkem Správa železnic, která však nejdříve musí zrekonstruovat nástupiště. To by mělo být zahájeno již brzy. Podle mých odhadů by vše mohlo být hotové tak do tří let. Nicméně půjde o veřejné zakázky – a tam je to vždycky složitější.

Na jakých dalších projektech nyní v Praze pracujete?

V Praze máme devět projektů, v přípravě jich je v různých fázích v Česku a na Slovensku dohromady kolem čtyřiceti. Tady v Praze je asi nejznámější a hodně sledovaný bývalý Transgas na Vinohradské třídě, na němž se podílíme s PSN. Významným projektem je rovněž čtvrtý kvadrant na Vítězném náměstí v konsorciu se Sekyrou a Kaprainem. Budeme pokračovat i s dalšími projekty tady na Florenci.

Z těch menších je to luxusní vila Chittussi v Bubenči, v ulici Na Marně, tam bude okolo třinácti bytů. Do budoucna by tam mělo vyrůst dalším sedm vil, ale čekáme na změnu územního plánu.

A co nájemní bydlení, neuvažujete o něm také? Mnoho developerů se do takových projektů pouští…

Možná zkusíme jeden pilotní projekt, ale vzhledem k tomu, že je to samostatný byznys, tak spíše zvažujeme, že něco postavíme a pak to prodáme nějakému fondu. Zatím v tom nemáme jasno, zvažujeme různé varianty.

Můžete nám prozradit více také o vašich slovenských aktivitách? Na čem se tam podílíte v současné době?

Tam došlo k zajímavé situaci, kdy si jeden z partnerů Jozef Oravkin při svém odchodu ze skupiny odnesl jako vyrovnání všechny slovenské komerční budovy. Na Slovensku tak máme pouze rezidenční projekty. Současně s odchodem Jozefa jsme tam ale nakoupili docela zajímavé pozemky právě pro komerční výstavbu.

Asi nejzajímavější je velké území South Bank na jižním břehu Dunaje, na straně Petržalky. Tam jsme nyní vyhlásili výsledky mezinárodní architektonické soutěže, jejímž vítězem se staly architektonické ateliéry Snøhetta a Studio Egret West. Výjimečným projektem je také nedávné otevření nové nemocnice Bory v Bratislavě, což byla investice v objemu 6,5 miliard korun.

Liší se nějak významně český a slovenský developerský trh?

Problémy jsou velmi podobné. Co mne překvapuje je fakt, že i když je slovenská ekonomika postavená na euru – takže jsou s tím spojené menší úrokové sazby i nižší inflace než u nás – přesto je zpomalení rezidenčního trhu podobné jako tady. To mne svádí k myšlence, že dopady souvisejí spíše s nejistotou, která je na Slovensku asi ještě o trochu větší než v Česku.

Nedávno prošel Parlamentem nový stavební zákon. Může podle vás pomoci developmentu?

Částečně ano, navzdory tomu, že je to stále jenom kompromis. Je to však krok dopředu. Nejde o dokonalý zákon a do budoucna budou třeba další úpravy. Je to totiž jeden ze základních zákonů, který se týká dalších asi 80 zákonů, má velký dopad – udělat něco takového napoprvé dokonale „od stolu“ a ještě navíc prosadit napříč politickým spektrem, je vlastně nemožné.

Nepřemýšlíte – i v souvislosti se zdejšími náročnými podmínkami – o expanzi do dalších zemí?

Ano, dokonce jsme v tom již podnikli nějaké první kroky. Rozhodli jsme se dívat spíše západním směrem, podrobně se díváme na německý trh, kde vidíme příležitosti. Povolovací proces je tam transparentnější a rychlejší, také trh je mnohem větší. Pak do toho ale přišla válka na Ukrajině, takže jsme se rozhodli vyčkat.

Důležité jsou také peníze, protože jako malý hráč tam vstupovat nechceme. Abychom tam mohli jít s něčím větším, tak se nyní zabýváme vytvořením realitního fondu, prostřednictvím kterého bychom chtěli realizovat expanzi.

Kam bude směřovat další vývoj Penta Real Estate? Jaká je vaše strategie do budoucna, kromě oné zmíněné expanze?

Naše strategie se nemění. Chceme stejně jako doposud dělat kvalitní development, ať už po stránce architektonické, tak uživatelské, nebo stavební. Budeme pokračovat s dobrými projekty, které městu pomáhají, dotvářejí ho a přináší nový veřejný prostor se službami. Snažíme se brownfieldy vracet zpátky do života, ať už je to třeba Waltrovka, Nusle, Churchill, anebo celá oblast Florence.

Co se týká našich cílů, tak si myslím, že spolu se Skanskou jsme lídry v segmentu kancelářského trhu. V oblasti rezidenčního bydlení jsme nikdy nechtěli dělat masovou produkci, ale kvalitní bydlení. Domnívám se, že v tomto segmentu budeme mezi TOP3 developery, kteří jdou podobnou cestou. A když budeme dodávat na trh 300 až 500 kvalitních bytů ročně, budeme spokojení.

Vaše projekty jsou velmi oceňované. Co je podle vás důvodem úspěchu?

Zřejmě právě onen důraz na architekturu, urbanismus, funkčnost a kvalitu. Víte, máme jednu koučku, která mi nedávno říkala, že sem velmi ráda chodí, protože z lidí cítí entuziasmus a nadšení pro práci. A to se podle mne promítá do našich výsledků.

Myslím, že máme opravdu dobře fungující tým, kde lidé nedělají věci jen pro peníze, ale opravdu je to baví a chtějí odvést kvalitní práci, ne pouze pracovat „od – do“. Navíc zde vládne sportovní duch, často vyrážíme společně třeba na hory či na další sportovní akce, jezdíme na kole, na jachtě. A to se pak vrací v podobě skvěle odvedené práce. Říká se tomu firemní kultura – a ta je u nás opravdu dobrá. Toho si asi cením více než třeba finančních výsledků našich projektů.

Ještě jedna, trochu osobní otázka. Když byste nyní plánoval stavbu svého domu nebo bytu, koho byste vybral jako architekta?

Takovou volbu jsem už jednou udělal při rekonstrukci a přestavbě domu. A zvolil jsem Jakuba Ciglera, s nímž mne pojí dlouholetá spolupráce. Ale na trhu vidím další dva tři architekty, kteří dělají skvělé rodinné domy. Vynikající je třeba Ján Stempel ze studia Stempel & Tesař nebo Markéta Cajthamlová. Nejsou jediní, ale jejich práce se mi moc líbí.

A co vaše koníčky, při čem rád odpočíváte?

Kromě sportu je to především hudba, ať už vážná, nebo třeba jazz. To mám rád.

Autor: Jana Chuchvalcová, Zdroj foto: Archiv společnosti Penta Real Estate, Michael Tomeš