Workoholismus: Když se z práce stane závislost

 Chceme dokončit a dotáhnout k dokonalosti projekty, které jsou pro nás důležité. Chceme dosáhnout vysokého postavení, s nímž se poté identifikujeme a prezentujeme. Jenomže mezi cílevědomostí a závislostí je značný rozdíl.

Nepřetržitě přemýšlíme a mluvíme o práci 
Přesčasy v kanceláři, i když nejsou potřeba a nevedou k vyšší produktivitě. Obětování spánku kvůli dokončení projektů. Obsedantní přemýšlení nad tím, kde vzít ještě více času na práci. Omezení volnočasových aktivit a společenských setkání. To jsou jen některé projevy závislosti na práci. Za těmito projevy se může skrývat posedlost pracovním úspěchem a současně i nadměrná obava ze selhání. Práce má v tomto případě sloužit k udržení dostatečného pocitu vlastní hodnoty.

Pokud jsme byli v dětství oceňováni nebo naopak odsuzováni na základě podaného výkonu, naučili jsme se, že naše hodnota odpovídá našim výsledkům práce. Neumíme si představit, že bychom mohli mít hodnotu jen tak, aniž bychom pro to museli hodně vykonat. V dospělosti tedy svými pracovními výkony dokazujeme, že jsme dost dobří. Práce se stává bojem o dosažení pocitu vlastní hodnoty a dokonce i drobné selhání může tuto hodnotu dramaticky snížit. Závislý jedinec tak začíná být paranoidní ohledně svého pracovního výkonu a každá maličkost se ho významně dotýká.

Utíkáme k práci před prázdnotou a bolestí
Workoholismus není dán počtem odpracovaných hodin, ale tím, zda jsme schopni po práci odpočívat a věnovat se vztahům. Workoholik je bez práce nervózní a neví, co si má se sebou počít. Pro závislého člověka může práce představovat únik před prázdnotou nebo depresí. Poskytuje úlevu od nežádoucích pocitů. Právě proto potřebují být někteří lidé neustále něčím zaneprázdnění. Aby unikli svým problémům a dialogu se sebou samým. Neumí vypnout. Někdy pracují, aby se zbavili viny z toho, že nepracují. Anglický filosof Aldous Huxley řekl: „Opíjejí se prací, aby neviděli, jací skutečně jsou.“

Práce může sloužit také jako záminka pro zanedbávání vztahů, které se mohou jevit jako vyčerpávající nebo zraňující. Práce v tomto případě poskytuje bezpečný prostor, ve kterém lze mít vše pod kontrolou. Zahlcení prací navíc zamezuje prožívání zraňujících pocitů.

Workoholismem k vyčerpání a vyhoření
Workoholik nepracuje kvůli finanční odměně. Mohlo by se tedy zdát, že je pro zaměstnavatele zaměstnancem snů. Skutečnost je však jiná. Workoholik neví, kdy má dost, neumí odpočívat, a tak je ohrožen syndromem vyhoření. Když je vyčerpaný, většinou viní své kolegy. Jaktože je to vždycky on, kdo odchází z kanceláře poslední? Jaktože jenom on odpovídá na maily i po půlnoci? Jaktože si ostatní vybrali pět týdnů dovolené a on ani jeden den? Workoholik od svého okolí očekává, že se přizpůsobí jeho standardům. Připadá mu nespravedlivé, že ostatní se pro práci neobětují tak, jak to dělá on. Ačkoliv to po něm nikdo nechce. 

Dalším důsledkem závislosti na práci bývá společenská izolace, vytrácí se vazby na přátele i na rodinu. Workoholik se totiž soustředí jen na své pracovní úkoly, na problémy a přání druhých už nemá kapacitu. Neinvestuje dostatečný čas k udržení vztahů s lidmi. Nedokáže se jen tak bavit, prostě být a nic nedělat. 

Pracovní flám, po němž následuje kocovina
Workoholismus může mít mnoho podob a neprojevuje se u každého stejně. Někdo usiluje o obdiv a vliv, potřebuje být jednička a práci kolegů podceňuje. Jiný má na prvním místě zájmy druhých a udělá cokoliv, aby se jim zavděčil a byl oblíbený. Další nemá rád nicnedělání a aby se vyhnul nudě, neustále si hledá novou práci nebo nový problém, který by mohl řešit. 

Někteří workoholici pracují nepřetržitě, bez ohledu na pracovní dobu, jiní pracují pouze nárazově, přičemž však ze sebe vydají úplně vše a následuje vyčerpání a období naprostého nezájmu o práci. Můžeme si to představit jako pracovní flám, po němž následuje kolaps a kocovina. V obou případech na sebe workoholici kladou nepřiměřeně vysoké nároky, které způsobují stres a strach ze selhání. Práce postupně přestává přinášet radost a přetížený workoholik, pracující na několika projektech současně, začíná dělat chyby.

Workoholické organizace jako fenomén doby
Někdy může být workoholismus vyvolán systémem organizace, pro kterou člověk pracuje. Pokud společnost oceňuje a odměňuje pouze nadstandardní pracovní nasazení a vede pracovníky k tomu, aby se nespokojili s průměrností, povzbuzují tím workoholický přístup k práci. Přesčasy a práce o víkendech nebo o svátcích se stávají samozřejmostí.

Nadměrná práce však ne vždy vede k nadprůměrným výsledkům. Například někteří manažeři plýtvají svým časem na nepodstatné detaily, přičemž jim chybí potřebný odstup a nadhled, aby řešili to, co je opravdu důležité. Dalším negativním rysem workoholických organizací je vysoká míra soutěživosti, která pracovníkům brání v tom, aby spolupracovali.

Jak se zbavit závislosti?
Zatímco u drogových a alkoholových závislostí je východiskem abstinence, přestat pracovat prostě nelze, protože musíme platit účty. Prioritou je proto obnovení rovnováhy mezi pracovním a osobním životem. Pomoci může i přechod do jiné kariérní oblasti, kde tlak na výkon není tak vysoký. Dobrý psycholog dokáže rozklíčovat i tajné programy, které jsou příčinou nutkání neustále pracovat.

Autor: Ivana Molnárová, Zdroj foto: Shutterstock / ejoytablety.cz