Jak se vyhnout syndromu vyhoření?

WORKOHOLISMUS 
Syndrom vyhoření postihuje v první řadě WORKOHOLIKY, kteří žijí pro svou práci, často pracují přesčas, svou práci si berou i domů a v podstatě nemají svůj osobní život. Se svou prací se identifikují, a tak se jich vše, co se odehraje na pracovišti, velmi hluboce dotýká. Každý drobný neúspěch naruší jejich pocit vlastní hodnoty. A potom musí pracovat ještě více než předtím, aby ztracené sebevědomí znovu získali. Dříve nebo později se dostaví vyčerpání. Psychické i fyzické.

WORKOHOLICI za své mimořádné pracovní nasazení neočekávají nic víc, než nekonečný obdiv. Když ocenění nepřichází, cítí se nedocenění. Cítí se nepochopeni. Cítí se podvedeni. A tak změní svůj přístup k práci. Doposud se v práci citově angažovali, od nynějška se od práce citově distancují. Už je jim to jedno. Už dělají jen to nejnutnější minimum. Protože i jejich vedení je to jedno. O jejich snahu nikdo nestál.

Tento scénář se opakuje velmi často. Šéfové velmi často přehlížejí své zapálené pracovníky a svůj čas věnují pokusům o vzkříšení pracovníků vyhořelých. Vyhořet přitom může pouze ten, kdo předtím zahořel. Pokud zaměstnanec stokrát udělá něco skvěle, ale zaměstnavatel si toho stokrát nevšimne, plus se změní v minus a ze zapáleného zaměstnance se stane zaměstnanec vyhořelý.

PERFEKCIONISMUS
PERFEKCIONISTA odevzdává svou práci až v momentě, kdy je absolutně perfektní. Když vám po deseti dnech předává dokončený projekt, většinou to znamená, že ho předtím desetkrát přepracoval a že deset nocí nespal.

U kteréhokoliv úkolu stráví PERFEKCIONISTA několikanásobně více času než kdokoliv z jeho kolegů. Pracuje více, ale za stejný plat. Proto může trpět pocity nespravedlnosti. Vypadá to, že vedení nedokáže posoudit kvalitu jeho práce. PERFEKCIONISTA však nedokáže rezignovat na nadprůměrnost a spokojit se s průměrností. A tak jeho frustrace narůstá.

PERFEKCIONISTA se považuje za profesionála, který si nesmí dovolit chybu. Každé selhání tedy prožívá velmi silně a velmi dlouho, zatímco jeho kolegové, kteří se považují za amatéry, si ze svých chyb nic nedělají. I to je pro PERFEKCIONISTU frustrující. PERFEKCIONISTÉ v práci prožívají nadměrný stres, který si ale většinou způsobují jen oni sami. Okolí na ně neklade ani polovinu nároků, které si na sebe kladou oni sami. Očekávání okolí není tak vysoké, jak si PERFEKCIONISTÉ myslí.

NESCHOPNOST ŘÍKAT NE
Lidé, kteří neumějí říkat NE, neumí být neoblíbení. Proto se snaží všem vyjít vstříc a všem vyhovět. Nedokážou odmítnout práci navíc, na kterou nemají časovou kapacitu. Často tak plní úkoly někoho jiného na úkor svých vlastních úkolů a dostávají se do stresu.

Lidé, kteří neumí říkat NE, se snaží všem pomáhat. Sami si přitom o pomoc nikdy neřeknou. Řeší problémy, za které nenesou odpovědnost, a plní úkoly, za které nejsou placeni. A potom se tou nespravedlností užírají.

JAK PŘEDCHÁZET SYNDROMU VYHOŘENÍ? 
Chováte se v komunikaci s kolegy cynicky? Vyhýbáte se svým povinnostem, protože vás vysávají? Vadí vám i pohled na váš pracovní diář? Jsou dny, kdy se bojíte jít do práce? V tom případě vykazujete některé symptomy vyhoření. Co s tím můžete udělat?

● Pokud jste v sobě poznali PERFEKCIONISTU, v první řadě na sebe přestaňte klást příliš vysoké nároky. Pravděpodobně budete nadprůměrní, i když nebudete pracovat na tisíc procent, ale pouze na sto procent.

● Našli jste se ve WORKOHOLIKOVI? Snažte se najít si svůj work-life balance, aby práce nebyla jediným smyslem vašeho života.

● Uvědomili jste si, že neumíte říkat NE? Pochopte, že máte právo odmítnout práci, za kterou nejste placeni, nebo práci, na kterou nemáte časovou kapacitu.

Text: Ivana Molnárová, Foto: Shutterstock