Školka, která podporuje imaginaci dětí
Mnozí z nás si pamatují školku jako šedivou funkcionalistickou budovu uprostřed panelového sídliště. Možná si ještě vzpomenete na umývárnu a mýdlo zavěšené v síťce, na linoleum s vůní Sava nebo na soudružku učitelku a hru „Chodí pešek okolo” , v níž šlo o to
bouchnout kamaráda do zad a utéct. Jak výchovné! Výchovu ale ponechme stranou a pojďme se podívat, jak od dob našeho dětství pokročila architektura školek.
Na okraji Liberce se nachází zajímavá až záhadná školka inspirovaná stavbami japonského architekta Takaharu Tezuky. Vnější plášť tvoří poloprůsvitný sklolaminát a v interiéru se prolínají různě vysoké prostory. Stavba tak působí jako jedna velká prolézačka a podporuje
imaginaci dětí.
Školka ve Vratislavicích nad Nisou se nachází v zástavbě rodinných domů s vesnickým charakterem. Byla navržena jako zděná stavba s dvojitou fasádou ze sklolaminátu na dřevěném roštu. Všechny materiály i povrchy jsou laděny do světlých a neutrálních tónů.
Barevnost školce dodávají teprve děti, jejich hračky a výkresy. 
Hlavním motivem je transparentnost. Podoba domu se v průběhu dne mění spolu s intenzitou světla, které dopadá na sklolaminátovou fasádu. Při setmění se světlo šíří zevnitř ven.
Objekt školky se skládá ze dvou hlavních modulů pro dvě třídy. Obě třídy jsou propojeny společnými prostorami, v nichž najdeme jídelnu a šatnu, stejně jako hygienické, technické a pedagogické zázemí. Třídy si však nepředstavujte jako obyčejné obdélníkové prostory. V
interiéru se střídají různě vysoká patra, díky kterým dům působí jako prolézačka. Objekt se spoustou venkovních terasových ploch umožňuje i hru venku.
Architekty této budovy jsou Petr Stolín a Alena Mičeková, kterým byla za projekt udělena Česká cena za architekturu.
Text: Ivana Molnárová
Foto: Alexandra Timpau a architektroku.cz
