Dematerializace a budoucnost architektury
Současný svět neuvěřitelně plýtvá materiály a v podstatě nás spamuje hmotnými objekty, které vznikají jen proto, abychom je za pár okamžiků vyhodili. Nejen design, ale také architektura musí převzít odpovědnost a transformovat se směrem k udržitelnosti.
Do módy se dostává nejen minimalismus eliminující nadbytečné komponenty, ale také upcycling využívající všechno staré nebo DEMATERIALISMUS, který vám nyní představíme. 
Na architektonickém bienále v Benátkách se v loňském roce objevila neuvěřitelně odlehčená až dematerializovaná konstrukce pojmenovaná Maison Fibre: Towards a Novel Material Culture (Vláknitý dům: K nové materiální kultuře). Název odkazuje na Le Corbusierův revoluční architektonický projekt Maison Dom-Ino z roku 1914, v jehož interiéru byly odstraněny veškeré zdi. Le Corbusier použil pouze nosné pilíře.
Ale zpět do roku 2022. Vláknitý dům je tvořen panely ze skleněných a uhlíkových vláken zpevněných epoxidovou pryskyřicí. Tato kompozitní konstrukce spotřebovává ve srovnání s betonovou konstrukcí pouhý zlomek materiálu - přibližně dvě procenta. Kromě toho byli k výrobě domu využiti roboti, což samo o sobě předznamenává budoucí vývoj architektury. 
Robotická výroba snížila také procento stavebního odpadu. Na stavbu bylo spotřebováno 23 km skleněných vláken a 20 km uhlíkových vláken. Panely umožňují snadné sestavení na místě a díky jejich lehkosti nejsou zapotřebí těžké dopravní prostředky nebo zvedací zařízení.
A tak zatímco se denně setkáváme se 3R - roušky, ruce, rozestupy - architekti mají svá 3D - REDUCE, REUSE, RECYCLE. Pokud není potřeba přidat další materiál, nepřidávají ho. A pokud ho potřebují, využívají staré a recyklované materiály. Udržitelná architektura je dematerializovaná a odhmotněná.
Autor: Ivana Molnárová, Zdroj foto: archiweb.cz / en.wikipedia.org
